Coppermine Photo Gallery

Výstroj jezdce

jezdecké kalhoty „rajtky“

- v kolenou nemají táhnout a nedělají záhyby

jezdecké holínky - vysoké

materiál: kůže, guma

- holeň jezdecké boty končí těsně pod kolenem
- hladká podrážka

jezdecké boty - nízké

materiál: kůže   např. jodhpurové

jezdecké rukavice

materiál: vlna, plátno, kůže
- mezi malíčkem a prsteníkem a také mezi palcem a ukazováčkem jsou zesílené kůží
- měly by mít protiskluzově upravené vnitřní strany

jezdecká přilba (čapka) - podbradní řemínek

jezdecký bičík (tušírka)

délka:
· drezurní ježdění: 1.10 m, 1.20 m,
· pro skokové ježdění a při práci v terénu: 75cm
- neměl by být příliš měkký, musí být elastický

chapsy

= tvarované kamaše na nohy k nízkým jezdeckým botám

materiál: kůže, semiš, nepromokavý materiál )
účely: chrání lýtko; brání tomu, aby se kůže třmenů otírala o jezdcovo lýtko
- sahají od kolen ke kotníkům
- většinou se upevňují zipem nebo suchým zipem

vázanka a nákrčník - bílé pro lovecké ježdění a barevné

košile - bílá barva

jezdecký kabát

- v průramcích a zádech  má být pohodlný
- nesmí být těsný
- vzadu mají rozparek až do výše jezdcova kříže
- červená nebo černá barva

ostruhy

- pomůcka jezdce
správné umístění: na nejvyšším místě paty
- nejvýhodnější řemínkové

Jezdec a jeho výcvik

Věk  jezdce

- výcvik jezdce může začít ve věku 11 - 12 let

děti mladší 11 let

- mohou zvládnout techniku jízdy na koni, ale nejsou dostatečně fyzicky vyspělé
- první zkušenosti při jízdě na ponících nebo při voltižním výcviku

osoby starší 35 let

- mohou se naučit jezdit na koni, ale hranice jejich pokroku je již poněkud omezena         

Základní  výcvik

lonž

- získání rovnováhy, důvěry v koně, přizpůsobení jezdce pohybům koně
- k dispozici nákrční řemen

základní výcvik

- osvojení si jezdeckých pomůcek, pobídek
- seznámení se zákl. jezdeckými povely a úkony
- vytvoření souladu mezi koněm a jezdcem
- dosažení uvolněnosti
- získání základů správného sedu a vedení koně
- zvládnutí zákl. chodů koně, jednotlivých ruchů a zákl. cviků na jízdárně

Pomůcky jezdce

- přirozené - pomůcky holeněmi, rukama (otěže), sedem a hlasem
- umělé - bičík a ostruhy

pomůcky holeněmi

- stisk holeně - pobídka k většímu posunu stejnostranné zadní nohy vpřed
- tlak holení začíná koleny a je zesilován prošlápnutím pat až k použití ostruh
- stejný tlak obou holení - rovný pohyb koně

pomůcky otěžemi

- otěže přijímají, vedou a kontrolují pohyb (energii, impuls)
- klidná a na rovnováze jezdce nezávislá ruka
- kontakt ruky jezdce s hubou koně

zásada: jezdec pracuje s otěží vždy ve spolupráci s pobízejícími pomůckami holení a sedu

vydržující otěž

- při působení sedem a holení kůň zesílí přilnutí (napětí v otěžích)
- jezdec tomuto tlaku ve své ruce odolává tak, aby koni nebránil v daném pohybu,   jezdec hledá tento kontakt co nejjemnější

zadržující otěž

- při spolupůsobení pobídky sedem a holení ruka působí tam a zpět 
- jakmile jezdec působí jen rukama, je to pouze tahání za otěže, které nemá žádný  účinek, maximálně se projeví, že kůň má větší sílu 

povolující otěž - musí být zachován kontakt ruky jezdce s hubou koně

pomůcky sedem

- působení vahou jezdce
- přenesení váhy na jednu stranu: větší zatížení jedné sedací kosti a silnější našlápnutí do třmenu
- využití v obratech
chyba: naklánění těla jezdce na stranu: výsledek - opačný efekt (jezdec nesedí v ose)

hlasové pomůcky

- k pohybu kupředu: mlasknutí
- při přechodech do nižšího ruchu a do zastavení: tichý sykot
- u přiježděných koní hlas. pomůcky nepoužíváme
- na ostrý tón okřiknutí kůň velmi brzy reaguje
- podle stupně hlasitosti pro něj může být až trestem
- jsou zakázány v drezurních soutěžích

bičík

- držíme ho za horní část zpravidla v ruce, na kterou jezdíme

= nejzákladnější pomůcka při počátečním výcviku koně

ostruhy

- k potrestání koně je použijeme energickým bodnutím za podbřišník
- používáme ostruhy s krátkými krčky (bez koleček)

Zásady první pomoci pro jezdce - všeobecně

- pád z koně - musíme zjistit, zda se jedná o lehký pád a jezdec může pokračovat ve výcvikové hodině, či jedná se o těžký pád a je potřeba zavolat lékaře

lehký pád - např. odřeniny: desinfikovat rány

závažný pád

- při vyražení dechu: silný poklep na záda
- při zapadnutí jazyku: pomoci jeho vrácení do původní polohy
- při zranění končetin: fixovat končetinu
- při poranění páteře: nehýbat se zraněným a rychle přivolat lékařskou pomoc

Práce  na  kavaletech

- koná se v lehkém (polovičním, stehnovém) sedě jezdce
- těžiště jezdce se posunuje blíže ke kohoutku koně
- tělo je mírně předkloněné, bedra jsou posunutá dopředu, stehna více přitlačená
- ruce uvolněné a důrazně sledují pohyb krku koně
- silné stlačení kolen

Sed jezdce

- musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobovat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě
- sed přispívá k ovládání koně
 
Správný  sed

rameno - kyčel - pata - v jedné přímce

sedací kosti: spočívají stejnoměrně na sedle

kostrčná kost: na středu sedla

kyčle: jdou kolmo k sedlu

stehna: přiléhají celou vnitřní plochou na sedlo, což je podmíněno dobrým rozevřením stehen v rozkroku

kolena: přiložena k sedlu a nesmějí od sedla odstávat, nebo pak by se jezdec držel lýtky

holeně: visí volně od kolen dolů v lehkém dotyku s koněm a jsou připraveny v čas potřeby na koně zapůsobit

chodidla: opírají se svou nejširší částí o můstek třmenů, paty jsou prošlápnuty a směřují od koně, špičky jsou nad kotníky a směřují ke koni

kříž: rovný, volný a pružný, ne ztrnulý, páteř rovná, prsa vyklenutá, hlava vzpřímená

lokty: jsou v lehkém dotyku s boky, nesmějí však odstávat od těla a také nejsou k němu křečovitě přitisknuty

ruce: nad přední rozsochou, v zápěstí měkké a ohebné

Druhy sedu

drezurní sed ( základní sed )

- hřbet koně nejvíce zatížen
- základem je svislá kolmice, která vede od ucha přes rameno a kyčel až ke kotníku (rameno - kyčel - pata)

lehký sed

- při skákání, jízdě v terénu,...
jiná označení: remontní, odlehčený, terénní, skokový
- jezdí se v sedle skokovém nebo pro všestrannost
- třmeny kratší než u drezurního sedu

dostihový sed

- použití ve cvalu
- zajišuje úplné odlehčení
- zprvu praktikovaný černošskými jezdčíky v Americe, zvláště Owenem, a v Evropě zavedený proslaveným jockeyem Tod Sloanem v r. 1897 v Anglii 
- třmeny kratší

Skokový  sed

- tělo je předkloněné v bedrech dopředu
- záda jsou rovná
- hlava je držena vzhůru a hledí vpřed
- váha leží v patách
- ruce posunuty kupředu a dolů po krku
- kolena zůstávají přiložena na sedle
- zkrácené třmeny dovolí kotníkům a kolenům zachytit pohyb při skoku

Práce v terénu

-   zkušený jezdec jede první
-   obtížnost vyjížďky se řídí podle úrovně nejslabšího jezdce ve skupině
-   jezdci jezdí za sebou (rozestupy 3 - 4 m)
-   pro koně volíme vhodný terén (měkčí)
-   neklušeme a necváláme po tvrdém terénu (např. na asfaltových cestách)
-   jezdíme v lehkém klusu a nohy při vysedání střídáme po 200 - 300 m 
-    ve cvalu jezdíme v lehkém sedu (stehnovém)
-   vhodné oblečení - jezdecké, nevýrazných barev, košile, svetry s dlouhými rukávy, jezdecká čepice a boty
-   koni usnadňujeme překonávání přírodních nerovností - při stoupání se předkláníme do stehnového sedu,
- při sestupování se zakloníme
-   v lese jezdíme po vyznačených cestách a stezkách
-   na silnici dodržujeme pravidla silničního provozu
- jezdíme vpravo, ve tmě a za snížené viditelnosti řádně označeni odrazkou a světlem (baterkou)
-  prvních a posledních 10 - 15 min vyjížďky krokujeme
-  během jedné hodiny ujde kůň v kroku asi 6 km, když při tom klušeme 10 min, bude to 7 km

 

Zdroj článku se svolením: http://jezdectvi.ic.cz